Přivolávání (Kelley Armstrong)

Originálny názov - The Summoning
Séria - Nejtemnějsí síly
Diel - prvý
Vydavateľstvo - Galatea
Rok vydania - 2014
Väzba - hardcover
Počet strán - 306

Anotácia

Chloe vidí mrtvé lidi. Ano, jako ve filmech. Problém je, že vidět duchy v reálném životě znamená jednosměrnou jízdenku na psychiatrii. Ovšem nic není tak, jak se na první pohled zdá…Jmenuji se Chloe Saundersová a můj život už nikdy nebude stejný jako dřív.

Ve svých patnácti letech jsem vůbec netoužila být jiná než ostatní. Chtěla jsem chodit do školy, mít kamarády, bavit se. A taky jsem chtěla, aby si mě trochu víc všímali kluci. Už ani nevím, jaké je to být obyčejná holka. Všechno nabralo zcela jiný směr toho dne, kdy jsem ve škole poprvé spatřila ducha. Vyděsil mě tak, že nikdo nezapochyboval o tom, že jsem se naprosto pomátla. Teď už ve škole všichni vědí, kdo jsem. Jen z jiných důvodů, než bych si přála.

Ve filmech nejsou duchové nic neobvyklého. Když se však v reálném životě snažíte lidem vysvětlit, že vidíte duchy zemřelých lidí, automaticky získáte poukaz na pobyt v léčebně pro duševně choré. A tak jsem se ocitla zavřená v Lylově domově, což je „speciální zařízení“ pro narušenou mládež. Chtěla jsem se co nejdříve uzdravit a vypadnout odsud. Brzy jsem ale pochopila, že je to jiný domov, než se na první pohled zdá. Dějí se tady podivné věci a ani mí noví spolubydlící nejsou choré bytosti. Mají zkrátka poněkud zvláštní schopnosti. Nevím, komu mohu důvěřovat. Musím přijít na to, jaká nebezpečná tajemství skrývá Lylův domov... , a to dříve než povstanou jeho kostlivci a začnou mě pronásledovat.

Obálka

Až na ten priveľmi veľký kameň sa mi obálka páči. Ale celkové grafické spracovanie je moc pekné.

***

Kniha ma zaujala už na prvý pohľad, lákala ma a ja som si ju chcela prečítať. Anotácia znela zaujímavo a téma nekromancie tak neopozerane. Aspoň pre mňa. Nemyslím, že by som sa niekde s tou témou stretla. Možno ako "vedľajší produkt", ale ako ústredná téma knihy? To nie.

Chloe... Nuž, k nej som si nevytovorila nijaký vzťah. Neprirástla mi k srdcu, ale ani som ju k smrti nenenávidela. Mala svoje svetlé chvíľky, ale aj obdobia (trošku častejšie), kedy sa správala dosť hlúpo a iracionálne a nedochádzali jej úplne jednoduché a očividné súvislosti. Ten zvyšný čas bola len príliš dobrá a milá. A raz ma fakt naštvala. 

Nijako som jej však nezávidela. Neviem, ako by som sa ja vyrovnávala so skutočnosťou, že môžem vidieť mŕtvych (niekedy dosť znetvorených) ľudí, ktorí by ma otravovali a ani by nevedeli, že sú mŕtvi. To nie je nič pre mňa. 

Zato sa mi páčil Derek. Bola to najzaujímavejšia postava knihy, podnecoval moju zvedavosť. Simon bol len taký milý chalan, ktorého by ste (možno) chceli za kamaráta, ale Derek je presne typ postavy, aké si vždy obľúbim. Nespoločenský génius. Skvelé, nie? Zaujímali ma však príbehy oboch.

Nemluv s těmi blázny. Měla jsem sto chutí zařvat na ni, že nejsme blázni. Jen jsem si spletla její dítě s duchem, to je toho.

Kniha sa začala sľubne (hoci po Proroctví by skvelo vypadali aj matematické tabuľky). Ako som v čítaní postupovala (nie veľmi rýchlo), dej miestami dosť stagnoval a prišlo mi to také typicky americké. A občas hlúpe. Môj problém však spočíval v tom, že som sa nevedela do knihy začítať. Neprečítala by som ju jedným dychom. Práveže som ju čítala dosť dlho na to, že je to taká tenká knižočka. Miestami som sa až nútila, pretože to vo mne nevyvolávalo pocit, že nutne musím vedieť, ako to bude pokračovať. Koniec bol však zaujímavý a rozhodne neočakávaný. 

Je to nenáročné čítanie, také oddychové. 

Nápad bol fajn, spracovanie občas viazlo, ale v konečnom dôsledku sa mi to celkom páčilo, hoci to nebolo nič svetoborné. Pokiaľ si knihu neprečítate, tak sa vám svet nezrúti, ale ak áno, tak dostanete takú nenáročnú knihu s dobrým nápadom. Určite si rada prečítam aj ďalší diel.

Za poskytnutie recenzného výtlačku ďakujem vydavateľstvu Galatea.

Vy ju nájdete napríklad TU.